Jak to se mnou všechno začalo

    Tak jsem si zřídila Instagram účet. Měla jsem těsně po svatbě, takže jsem si říkala - no, alespoň se kouknu, co ještě mohlo vypadat na svatbě hezky. To jsem ale netušila, že Instagram je zaplavený fotkami z nádherných, přepychových amerických svateb, kde je všechno, ale naprosto všechno, sladěno do jedné barvy, případně odstínů několika barev, a každý sebemenší detail ladí s květinovou výzdobou, ta zase s výzdobou stolů, ty s výzdobou sweetbaru, v něm se objevuje motiv spojující celou svatbu dohromady. Ale především šlo vždy o nádherná světlá místa s pastelovými barvami, povětšinou venkovní hostinou s nádhernými voály visícími nad všemi stoly, čistočistými ubrusy a květinovou výzdobou, až oči přecházely. Když si vzpomenu, kolik stálo těch pár kytek, které jsme na stolech měli, docházím k tomu, že jen květiny na stolech musely stát pomalu jako nevěstiny šaty. No jo, některé americké rodiny na svatbě opravdu nešetří. Každopádně čím dál více se můj zrak upínal ke svatebním oznámením (jak jinak než ladícím k barevnému nádechu svatby), která jsou úplně odlišná od těch českých. Převažuje elegance a jednoduchost, a to je prostě moje.  

    Abych osvětlila svou situaci trošku více, asi před 5 lety mne můj bratranec, svatební fotograf, požádal, zda bych s ním nespolupracovala na projektu svatebních oznámení. Rád by totiž měl co nejvíce svatebních služeb na jednom místě, jeho klienti by si tak mohli objednat jak svatební focení, tak oznámení. Nemuseli by tedy hledat žádné další stránky. Co se cestou pokazilo byl velmi odlišný koncept, jakým jsme to oba chtěli pojmout. Já okamžitě tíhla k elegantním pozvánkám, bratranec chtěl vtipné, neokoukané. Jenže to se lépe řekne, než udělá. Já si sehnala množství nutných souborů, abych měla dobrý výběr a mohla v programu "poskládat" spoustu různých, měla jsem digitální stužky, kytičky, mašle, krajky, co vás napadne. Stihla jsem vytvořit přibližně 3 oznámení. Kde jim je konec, netuším. Popravdě teď už ani nevím, jak vypadaly, a jestli vůbec stály za to. Ale samozřejmě tehdy jsem byla skálopevně přesvědčená, že stály a že půjdou mnohem víc na odbyt, než LEGO panáčci u oltáře se oddávající. Jasně, byl to moc dobrý nápad, ale už s ním někdo přišel, nač kopírovat přesně tu stejnou myšlenku? Na vymýšlení vtípků teda rozhodně nejsem. A tak naše spolupráce vzala velmi rychlého konce. 

     Nicméně i ze mě se stala paní. Vdávala jsem se v září 2017 a převážnou většinu věcí na svatbu jsme zajišťovali svépomocí. Žádná svatba na klíč, ani drahé dekorace, pomohl kamarád aliexpress, ale především žádné Goldpressem či jinou známou firmou tištěné oznámení. Ano, mají krásná, ale ve výsledku jsou šíleně drahá. Takže jsem se hecla a řekla si, že si udělám ještě hezčí a za nižší cenu. V průběhu výroby (a že mi to teda trvalo) jsem o té ceně začala pochybovat, ale nakonec opravdu bylo velmi levné. Vyšlo mě, pokud si pamatuju dobře, na nějakých 40 korun za kus. Objednala jsem si krásné, ale levné brože z alíku, sehnala nádhernou širokou krajku a bílou stuhu a vybrala papír. Navrhla design ve photoshopu (samozřejmě prošel četnými úpravami, stejně jako barva a vzor krajky prošel četnými výběrovými řízeními), nechala vytisknout sice v profesionální tiskárně, ale takřka za pakatel a mohla jsem kompletovat. To mi samozřejmě zabralo spoustu času, bylo třeba oznámení vlepit dovnitř tzv. gatu (takové, které se zavírá jako brána), dva postranní kartonky oblepit krajkou a následně přilepit stužku a tyto dva komponenty opět přilepit na samotné oznámení. Finišovala jsem lepením brože pomocí horké pistole, ovšem broži bylo nejprve třeba ucvakat zicherku, pomocí které se zapíná tak, aby z ní teda zůstal jen hlavní prvek. S výsledkem jsem byla, a stále ještě jsem, nadmíru spokojená. Mou životně důležitou práci si můžete prohlédnout hned dole. Ve stejném stylu jsem si ještě vymyslela a navrhla jmenovky na stůl, které sloužily zároveň i jako svatební menu, takže se každý z hostů mohl pohodlně kouknout do svého vlastního menu. 

 

 

Tak nějak už od té doby jsem toužila po výrobě svatebních oznámení pro ostatní. Založila jsem si účet na Fleru a čekala na objednávky. Ty ale nechodily. Každopádně Instagram mi naprosto učaroval. Jelikož místo svatebních oznámení, kterých je na něm opravdu spousta, se na mě ze všech stran začala valit kaligrafie, která je s ručně psanými oznámeními prostě spjata. Žasla jsem nad umem opět amerických kaligrafek, které se pro mne najednou staly bohyněmi. Naprosto jsem milovala pohled na videa, kde pomalinku psaly zlatým, třpytivým inkoustem nádherné zdobené písmo, které prostě nemá obdoby. Byla jsem tím tak unešená, že nebylo zbytí. Musela jsem se to naučit, prostě musela! ALE nastalo hned několik překážek:

• Kde a jak?  Začala jsem prohledávat internet a narazila na dvě české kaligrafky, které pořádají kurzy, dokonce obě i v Ostravě. Takže jsem si okamžitě přála kurz kaligrafie k Vánocům. Není problém, ale do Vánoc to byly ještě 2 měsíce. No to bych nebyla já, abych nepodnikla vlastní kroky. 

• Čím? Pomalu jsem zjišťovala, že na českém trhu (v roce 2017, pozn. redaktora) není možné sehnat žádné z pomůcek potřebných k psaní moderní kaligrafie. V papírnictví nic takového není, mají jen sadu 4 kaligrafických per, ovšem ty slouží k psaní tradiční kaligrafie. Ke svému štěstí jsem našla alespoň všemi doporučované fixy pro začátečníky na jednom českém webu. Hned jsem objednala. Pak jsem se ale dočetla, že je třeba jimi psát na speciální papír, aby se hned neroztřepily a nezničily. OK, žádný problém. ALE byl to sakra problém. Takový papír abych šla hledat do pekla! Nic, prostě nic. Fajn, pro trénink američanky doporučovaly vellum paper. Tak jsem začala hledat. U nás nic takového zase není a pokud, tak na počet papírů dost drahé. Opět jsem navštívila papírnictví a sehnala jakési cosi podobné vellum papíru. Nebylo to úplně ono, protože se na videích tak otřesně netočil jako mě. Jak mám něco psát, když se mi papír neustále stáčí do ruličky? Nicméně i to jsem přežila a alespoň si každý den napsala nesčetně mnoho písmen abecedy a krátila si tak čekání na už objednané speciální papíry a fixy.

• Pro koho? Zjistila jsem, že jako levák bude má cesta ještě více trnitá. Na YouTube bylo dost tutoriálů, ovšem všechny pro praváky. Pomalu ale jistě jsem zjišťovala, že kaligrafie vyžaduje preciznost, kterou, díky tomu, že pokládám ruku na již napsaný text a tím ho rozmazávám, jsem postrádala. Nejvíce se toto projevilo okamžitě poté, co dorazily mé nové fixy. Ale poprala jsem se s tím, rozhodně jsem se nepřeučila na jiný úchop fixu ani jiný úhel psaní. Prostě to buď někdy rozmažu nebo ne. Zatím nebylo třeba to nějak zvlášť řešit, všechna tvorba byla čistě cvičná a pro mou osobní potřebu.

• Za kolik? Tak nějak jsem se nestihla ani nadát a už jsem za kaligrafické pomůcky utratila přes několik tisíc. Ano, ano, chytré američanky mě varovaly, abych se nenechala unést a dlouho cvičila jen s těmi základními černými fixy... No ale už se stalo. Barvy miluju, musela jsem mít přístup k dalším. A tak jsem velmi rychle zjistila, že kaligrafie je opravdu, ale opravdu drahý koníček (pokud teda jste jako já a musíte vyzkoušet všechny druhy a značky světa). 

     Abych to shrnula - byla to fuška. Naštěstí už dlouho kreslím a maluju, a všichni říkají, že kaligrafie je spíše jako kreslení písmen než psaní. Takže alespoň tady jsem našla nějakou výhodu, na které jsem mohla stavět. Za půl roku téměř každodenního psaní už to nadále byla hračka. Kaligrafie mě baví čím dál víc, a už se konečně blížím ke svému původnímu snu - psát svatební oznámení. Pomalu zkouším psát i na jiná média než papír, přišly mi bavlněné tašky, chci koupit zrcadlo a sklo, které bych mohla popsat, mám za sebou dvě opravdové objednávky, málem mi klapla i ta svatba, nakonec z toho sešlo. Poznala jsem, že jelikož jsem se půl roku opravdu intenzivně věnovala psaní kaligrafickými fixy, psaní perem a inkoustem opravdu nebude "téměř" to samé, jak jsem si původně myslela. Začínám taky pronikat do tajů vodních barev, které jsem od základky nesnášela, protože byly naprosto vyblité a odporné. Ale opět díky kaligrafii jsem zjistila, že vodovky, které jsme používali tehdy, se kvalitou absolutně nedají srovnat s tím, co je na trhu dnes. 

Takže jestli vás tento článek oslovil a chtěli byste vědět více, napište komentář, co přesně by vás zajímalo. Ptejte se a schválně koukněte níže na mé úplné začátky (od té doby, co to šlo, jsem psala výhradně tiskacím, protože mé psací písmo bylo otřesné, a tak jsem si říkala, že má kaligrafie bude děs a hrůza). Taky byla, ze začátku, ale jako u každé činnosti - se cvikem přichází zlepšení a čím více procvičujete, tím lepší budete.