VŠE, CO CHCETE VĚDĚT O KALIGRAFII

Posíláte mi spoustu dotazů týkajících se kaligrafie jako takové. Sepsala jsem si je a přináším odpovědi na ty nejpalčivější z nich a možná i něco navíc. Otázky, které by vás ani nenapadlo se ptát. V článku se dočtete zejména jak to vidím já, čerpám ze svých zkušeností leváka. Technické otázky se snažím zodpovídat tak, aby vám byly co nejvíce k užitku. Začneme tedy tou nejzásadnější:

1. Co je kaligrafie 

Kaligrafie je starodávné řemeslo ručního psaní. Slovo samotné pochází z řeckého kallos + grafos = krásný a psát. To samo o sobě dost vypovídá. Okrasně se psalo ve starodávné Číně, kde písmomalíři kaligraficky psali/malovali již v letech 300 před naším letopočtem. V Evropě Řekové již 600 let př.n.l.

Na rozdíl od Evropanů ale Číňané považovali krásné psaní za umění, kdežto Evropa k tomu přistoupila tak, že tak psát může každý. Samotné slovo kaligrafie se ale začalo používat až po roce 1600, kdy byl ve středověku vynalezen knihtisk a velmi ostře se tak vymezili ti, kteří texty tiskli a ty, kteří jej stále ještě psali. Ti se dál profilovali na ty, kteří psali takřka běžným písmem a ty, kteří používali to zdobné, okrasné, kaligrafické. 

Dnes existuje spoustu druhů kaligrafie, přičemž některé pojmy jsou vzájemně propojené a pro někoho i zaměnitelné. Umění krasopisu perkem nebo dokonce novodobým brushpenem bychom nazvali tradiční kaligrafií. 

2. Kde se kaligrafie využívá 

Kaligrafie se využívá napříč různými odvětvími, největší zastoupení ale pravděpodobně nachází u svatebních tiskovin a jiných ručně psaných oznámeních o důležitých událostech. 

Už dávno ale neplatí, že by se psalo pouze na papír. Kaligrafie se rozrostla do takové míry, že si lidé vymysleli finty, jak její typické střídání tenkých a tlustých tahů přenesli i na dřevo, sklo, porcelán a další materiály. Říkáme tomu faux calligraphy - falešná kaligrafie. 

Není neobvyklé potkat se s kaligrafií ve výlohách obchodů, na tabulích před prodejnami, v tištěných menu, zakomponovaných v logu firmy, na hrnečcích, na oblečení, vlastně všude, kam na poměrně plochý povrch chcete přenést písmo.

A pokud povrch nelze přímo popsat, je zde možnost digitálního návrhu na tabletu, přičemž návrh se dá následně vytisknout/vyřezat a tvoří tak šablonu, do které zase můžete malovat, sprejovat nebo ji přímo lepit, kam libo.

3. K čemu je kaligrafie dobrá 

Krasopis, nebo kaligrafie, vás zejména trénuje v trpělivosti a pečlivosti. Do roku 1932 se u nás ve škole učilo psát krasopisně, dokud tuto normu nezrušila metodika Václava Pence. Písmena, pocházející tehdy z klasické anglické kaligrafie (english hand), byla ozdobná a stínovaná (tedy s přítlaky).  

Od zmiňovaného roku se již psaní vyučovalo tzv. monoline, tedy jednou linkou, tak, jak to asi zná drtivá většina z nás. Až na ty, kteří se studiem započali roku 2009/2010, kdy se začal využívat Comenia Script a krasopisu na školách definitivně odzvonilo. 

Abych se tedy vrátila k původní otázce, k čemu že je ta kaligrafie dobrá. Spojené, psací písmo napomáhá plynulosti přemýšlení. Mozek si lépe uchovává informace, což je pro školou povinné určitě důležité. Pro dospěláky je to ale zejména relaxační aktivita. Ano, čtete správně. Spousta lidí si kaligrafii zamiluje zejména kvůli tomu, že můžou vypnout. Při nácviku písmenek se sice musí soustředit na tvary, rychlost psaní, správný posed, ale vše ostatní mohou pustit z hlavy a prostě psát. Je to trochu jako vrátit se do školních lavic, ale s novým nadhledem.

Shrnutí výhod kaligrafie:

• trénuje a posiluje charakter
• pomáhá zpomalit, zvolnit
• uchovává tradice
• může být dokonce terapeutická, relaxační
• je krásná

4. Jaký je rozdíl mezi kaligrafií a typografií 

Kaligrafie označuje umění, které je psané ručně. Důraz je opravdu na tom, že písmena jsou ručně psaná, malovaná. Zatímco typografie sice může pracovat s kaligrafickým písmem, ale už tím převedeným do digitální podoby. Taková, která někdo specificky vytvořil, převedl na křivky a nahrál ke stažení či zakoupení na internetu.

Jakmile jsou písmena v počítači, typografie řeší jejich rozdělení do titulků, nadpisů a podnadpisů tak, aby splňovaly všechny zásady a lahodily oku. Řeší se v ní vyrovnávání písmen, řádkování, šířka a výška písmen, mezery mezi písmeny a podobně.

Je to opravdu věda. Věřím, že poznatky z typografie může takový kaligraf velmi dobře uplatnit ve svém umění. 

5. Jak se mám kaligrafii naučit a procvičovat ji 

Přesně tak, jak jste zvyklí ze školy. Trénovat, trénovat a trénovat. Kaligrafie staví na určitých základních tazích, které si teda, přiznám se, ze školy nepamatuju, ale při úplných začátcích s kaligrafií rozhodně pomáhají. Je totiž třeba se seznámit s novým médiem, kterým je perko nebo brushpen, který se nechová úplně tak, jak jste zvyklí. Jsou to totiž pomůcky, které se pod tlakem ohýbají, a proto je třeba je nejprve poznat, natrénovat ruku a mozek na to, jak se budou chovat při různých tazích, smyčkách a otočkách. 

Proto každý učitel kaligrafie vždy začne právě těmito základními tahy. Přeskočit je by byla docela chyba, protože drtivá většina abecedy staví na 8 základních tazích. Jaké to jsou se dozvíte v cvičebnicích krasopisu (jednu takovou mimochodem taky chystám). 

Následně přikročíte k malé abecedě, kdy, znovu jako v lavicích, opisujete písmenka pořád a pořád dokolečka, dokud nejsou jedno jako druhé. Pak můžete pomalu napojovat písmena mezi sebou a spojovat je ve slova. Někde mezi tím se můžete odreagovat u velkých písmen, protože u těch žádná pravidla naopak neplatí. Po osmisetdevadesátitřech popsaných papírech si můžete slavnostně říct, že jste ji procvičili dostatečně a může začít ta pořádná sranda - vše, co jste se naučili, můžete začít postupně porušovat. O tom více v otázce č. 10.

6. Jak se můžu v kaligrafii zlepšit 

Jedině pravidelným cvičením. Účastněte se různých denních krasopisných výzev, které kolují po Instagramu. Pište každý den jméno toho, kdo má právě svátek. Vyhledávejte známé citáty a ty si zkoušejte napsat. Přepisujte texty písní a básní. Cokoli, co vás namotivuje procvičovat psaní, vám i pomůže se zlepšit.

Já sama začínala u kaligrafických výzev. Pravda, byly zahraniční, ale od té doby se kaligrafie dostala i v česku do širšího povědomí a výzvy probíhají už i v češtině. Pár takových jsem na svém IG profilu měla taky. Připravím článek s jejich soupiskou. Pozorně sledujte web :)

7. Je kaligrafie těžší, když je člověk levák 

Tak počkat. Jak mám na takovou otázku odpovědět, když jsem v životě nebyla pravákem? 

---

Samozřejmě, že chápu, na co narážíte. Některé druhy kaligrafie, řekněme, jsou složitější na správné zvládnutí. Brushlettering, psaní brushpenem, bych do toho zrovna asi nezařadila. Těžké je rozhodně psaní s pery se seříznutým hrotem, paralelními pery, kterými se píší třeba gotická písma nebo italika. Tam musíme písmenka tvořit úplně opačně, než praváci, a to dává solidně zabrat našemu (nebo aspoň tomu mému) mozku. Rozhodně bych nedoporučovala začínat vaše kaligrafické bádání tady, pokud jste levák. 

Zpět k brushletteringu - řekla bych jedinou nevýhodou, kterou máme, je fakt, že si přes zrovna napsaná, mokrá písmena jezdíme rukou a pak je rozmazáváme. Existují ale způsoby, jak se i tomuto problému vyhnout, nebo se s ním naučit pracovat. K tipům pro leváky se dostaneme v dalším článku.  

Leváci ale nepotřebují nijak speciálně uzpůsobené pomůcky. Naopak třeba u tradičnější kaligrafie psané perkem (speciálně u písma Copperplate) si vystačíme s rovnou násadkou, zatímco praváci si musí uzpůsobovat sklon pera pomocí tzv. šikmé násadky. 

8. Jak se naučím různé fonty kaligrafického písma  Existuje nějaká databáze abeced 

Tuto otázku dostávám docela často. Předně, přestaňme tomu říkat fonty. O fontu se můžeme bavit v abecedě nainstalované v počítači. I tato písmena musel někdo "napsat", vytvořit, ale v převážné většině případů byla vytvořena už digitálně třeba v programu Adobe Illustrator. Tato písmena tvoří pevně daný set abecedy, který bude prostě vždy stejný.

Naproti tomu písmena psaná kaligrafy bych spíše označila za osobní styl, variace jednotlivých pisatelů. Málokdy budou písmena jak přes kopírák. Jak se tedy naučit různé variace písmen? Nejprve vždy začněte u vzoru, který je poskytnut v písankách, pracovních listech atd. Teprve jakmile si tyto osvojíte a budete opravdu pevní v kramflecích, bych se přesunula k nějakému variování. 

K druhé části otázky - databáze kaligrafických "abeced" není, alespoň co já vím. Ale velmi snadno si můžete nakoukat různé styly na internetu při zadání i konkrétních písmen. Zkuste třeba zadat "calligraphy K" nebo kaligrafku "Dawn Nicole fifty ways alphabet", kde najdete každé písmenko napsáno padesáti různými způsoby. Písanky, které se dají sehnat dnes již i v knihkupectvích, ale ještě častěji na e-shopech, na konci často obsahují dva, tři listy plné variací písmen, které můžete následně zkoušet.

Plánuji vydat svou vlastní písanku a doufám, že se mi podaří k vám dostat různé varianty abeced, které můžete procvičovat.

9. Jaké pomůcky jsou při kaligrafii vhodné pro začátečníky 

Na začátek nepotřebujete nic exkluzivního. Pokud chcete začít ještě dnes, stačí i měkká tužka (bavím se o tradiční kaligrafii) a papír. 

---

Ze základních pomůcek se to samozřejmě odvíjí od toho, jaký typ kaligrafie se chcete naučit. Pokud usilujete o krásné, elegantní písmo využívané třeba na svatebních oznámeních, pak cílíte na tradiční kaligrafická písma jako Copperplate či Spencerian. Zde se vám do začátku bude hodit perko (s pružným špičatým hrotem) s násadkou a černá tuš (do začátků nejlépe indická). Mnohem snáze si ale osvojíte práci s moderními pomůckami, kam patří brushpen. Jde o fix, který nemá klasický tvrdý hrot, na jaký jste zvyklí z dětství, ale měkký, štětečkový hrot, který se ohýbá pod přítlakem. A o to přesně u těchto písem jde.

 

V případě, že se chcete naučit spíše gotiku, italiku, římská písmena, budete potřebovat opět perko (se seříznutým hrotem) s násadkou a tuš, ale dají se opět sehnat modernější alternativy, třeba plnicí či automatická pera a už i některé fixy se seříznutým hrotem.

Z dalších psacích potřeb se kaligrafie dá dělat pomocí pastelek, klasických fixů, štětců a akvarelových barev, kříd a pokud se bavíme o té nejmodernější pomůcce, byl by to počítač/tablet s grafickým programem. 

Dále se bude hodit zkoušet různé typy papírů. Klasický kancelářský rozhodně není vhodný pro brushpeny, které byste tím rychle zničili. Pro použití brushpenů chcete určitě hlazený papír nejlépe nestrukturovaný s vyšší gramáží. Každý kaligraf má asi své oblíbené, já nedám dopustit na papíry firmy Canson. Na cvičení můžete používat Canson Marker, na projekty pak Canson Bristol. Pokud zvládáte taky objednávky přes Amazon nebo eBay, do začátků si určitě kupte tečkovaný Rhodia Pad. Perko si poradí i s hrubšími papíry a stejně tak i štětec s akvarelovými barvami. Hledejte tak papíry vysoké gramáže, 200-300g.

Až budete mít vytrénovanou ruku, můžete se přesunout k zajímavějším povrchům, jako dřevo, plexisklo, sklo, tabuli, textil a podobně. Vše s rovným povrchem můžete se správnými pomůckami popsat. 

Shrnutí pomůcek:

• perko s šikmým hrotem (gotické, římské písmo, italika)
• perko s pružným hrotem (zdobné písmo)
• tuš (indická, Sumi ink)
• štětcové fixy/brushpeny (spousta značek, více v článku ZDE)
• štětec a akvarelové barvy
• pro falešnou kaligrafii tužka, pastelky, křídy, klasické fixy, fixy na procelán, na textil
• kvalitní papír vyšší gramáže (pro brushpeny hlazený, ostatní pomůcky zvládnou i strukturovaný)

10. Jak si najít svůj vlastní kaligrafický styl 

Tato otázka trochu souvisí s ot. číslo 8. Styl nebo varianty písma, které jsou typické jen pro vás. Určitě se to bude odvíjet od toho, které kaligrafii se budete věnovat. Lidé si vás zapamatují podle toho, jakými médii budete psát a jakou technikou. Jinak bude tvořit Honza, který si vybere tuš a šikmá perka, než Jana, která bude psát barevnými brushpeny. 

Nikdo na světě nepíše stejně. Můžete si ale zoufat, když s kaligrafií začínáte a jen "opisujete" předlohu, nemáte v podstatě žádnou volnost, přestože byste rádi svá písmenka všelijak ozdobili. Vytrvejte. Všichni začínáme právě u předloh, jak jsem psala výše, je to opravdu jako ve školních lavicích. Ten dril a opakování jsou v začátcích strašně důležité. Teprve poté, co opíšete stovky áček, béček a céček, se můžete pustit na dobrodružnou cestu hledání vlastního stylu. Začít porušovat spoustu z pravidel, která jste se naučili. Jak vysoké a kulaté má být vaše a nebo že písmenka nemusí všechna ležet přímo na řádku.

 ---

Konkrétně jde vlastně jen o to, jakou kličku budete u písmenek používat. Jestli vaše malé t bude se smyčkou nebo ne, jestli bude mít rovnou nebo zkroucenou linku jej protínající, jestli vaše r bude blíže tomu psacímu nebo tiskacímu, jestli písmenu p vždy uděláte vlnovku nebo ho zakončíte dříve. Postupem času se tyhle věci ustálí a možná o tom ani nebudete vědět. Budete automaticky preferovat variantu písmenka, které jste třeba někde předtím viděli nebo jste vymysleli úplně nové. A tenhle set písmen budete používat v drtivé většině případů. Když k tomu přidáte třeba typické barvy a materiály, se kterými budete pracovat, lidé začnou poznávat, že jde o váš styl. 

  ---

Jako příklad jsem vytáhla 3 kaligrafky, keré sleduju. Když mi na zdi vyskočí něco od Cecilie, ihned poznám její styl. Vždy svá dílka vystřihuje dokola, její písmena jsou nádherně šťavnatá, pestrobarevná, většinou plná hvězdiček nebo jiných ozdob s tím, že písmena předtím rozmije vodou. 

Podobně spolehlivě poznám příspěvky od  Alisse, která zase vždy připojí spoustu lístků okolo svého nápisu a ty patřičně vyzdobí. Nápisy jsou většinou tvořeny blendingem shora dolů, nejčastěji fixy Tombow, které pak aranžuje dokola.

Poslední příklad je Brenna, která nejčastěji píše monolinem v jediné barvě, ale s množstvím flourishů, ozdobných prvků, vycházejících přímo z písmen. 

Čeká vás spousta článků na téma kaligrafie a začátky. Nebojte se mi zanechat na sítích zprávu, co byste potřebovali vědět, nebo do jakého tématu se mám ponořit příště. 

Přeji příjemné tvoření!